Abstraktní geometrie je nejčistší umění oproštěné od diktátu skutečnosti. Kořeny geometrické abstraktní malby sahají do konstruktivistické avantgardy první půlky 20. století: prvním českým experimentátorem v této oblasti byl světový František Kupka.

Geometrická větev abstrakce, jak ji v 60. letech dále inovativně rozvíjeli umělci jako Zdeněk Sýkora, Jan Kubíček či Radek Kratina, znamenala zřeknutí se poetických modelů oproti racionální organizaci struktury plochy. Podle zvolených pravidel, která lze do nekonečna variovat, umělci řadili geometrické elementy a vznikaly tak dokonalé estetické obrazy.  

K odkazu české geometrické abstrakce se v současnosti hlásí další generace umělců jako Jakub Sýkora, Ján Vasilko, Jiří Matějů nebo Daniel Hanzlík.  

Jakub Sýkora je známý svými díly, která kombinují tradiční geometrické formy s moderními technologiemi. Ján Vasilko přináší do geometrické abstrakce dynamiku a pohyb, zatímco Jiří Matějů se soustředí na minimalistické kompozice a precizní práci s barvou. Daniel Hanzlík experimentuje s prostorem a světlem, čímž vytváří díla, která zaujmou svou hloubkou a jemností.

Stanislav Kolíbal, doyen geometrické minimalistické tvorby pracuje s abstrakcí jiným způsobem. V jeho práci je spojen prostorový význam s redukcí plošných forem obrazu.

Autor také vyniká svou schopností propojit umění s architekturou a designem.

Tito současní umělci navazují na tradici české geometrické abstrakce, ale také ji obohacují o nové perspektivy a techniky, čímž tyto formy aktualizují a potvrzují jejich nadčasovost.